Ukázka z knihy, kapitola Instrukce
Mám syna a dvě dcery – pokud se ovšem nerozhodnou, že se vnímají jinak.
Moje děti věří, že sprcha je kouzelnou bránou k novým nápadům.
To nejmladší mi nedávno prozradilo: „Mami, je to, jako by mě celej den nic nenapadlo, a pak vlezu do sprchy a najednou mám mozek plnej hustejch věcí. Asi je to tou vodou, nebo co.“
„Možná jo,“ odvětila jsem. „Nebo je to možná tím, že sprcha je jediné místo, kde nezíráš na displej, takže slyšíš svoje myšlenky.“
Koukla se na mě a vyhrkla: „Co?“
„Tomu, co se ti děje ve sprše, prcku, se říká přemýšlení. Lidi to dělávali předtím, než objevili Google. Přemýšlení je, jako bys… jako bys googlila svým vlastním mozkem.“
„Aha,“ řekla. „Hustý.“
Totéž dítě mi dvakrát do týdne krade můj drahý šampon. Onehdy jsem proto vrazila do koupelny, kterou sdílí se svou sestrou a pubertálním bratrem, abych si ten šampon ukradla zase zpátky. Odhrnula jsem sprchový závěs a na okraji vany jsem objevila dvanáct prázdných obalů. Na pravé straně byly všechny láhve červené, bílé a modré. Na levé straně byly všechny růžové a fialové.
Zvedla jsem jednu červenou ze strany, ze které si odkladiště očividně udělal můj syn. Láhev byla vysoká, obdélníková, robustní. Do očí mě bila tlustě vytištěná červená, bílá a modrá písmena:
3X VĚTŠÍ,
NEPŘIPRAVÍ VÁS O VAŠI DŮSTOJNOST,
VYZBROJTE SE MUŽNOU VŮNÍ,
NAKOPEJTE ŠPÍNĚ A SMRAD PRÁSKNĚTE
SKLÁDACÍ ŽIDLÍ.
Pomyslela jsem si: Hergot, co? Sprchuje se můj syn, nebo se chystá do boje? Zvedla jsem jednu z láhví svých dcer – byla útlá, metalická, růžová. Neřvala na mě rozkazy k pochodování, ale ladnou kurzívou šeptala nesouvislá přídavná jména: svůdná, oslnivá, něžná, čistá, zářivá, vábivá, hebká, lehká, krémová.
Žádné sloveso. Jen seznam adjektiv: prostě jen buď taková a maková, a hlavně nic nepodnikej.
Rozhlédla jsem se kolem, abych se ujistila, že mě sprcha jako kouzelný portál nepřenesla někam do minulosti. Kdepak. Byla jsem pořád tady, v jednadvacátém století, kde se klukům pořád vtlouká do hlavy, že být chlap znamená být velký, odvážný, agresivní a nezranitelný, že skutečného chlapa ženskost znechucuje a že ženy i svět se musejí dobývat. Kde se holkám neustále opakuje, že skutečné ženy musejí být tiché, pohledné, drobné a pasivní, a že aby je někdo vůbec dobýt chtěl, musejí v ostatních vzbuzovat touhu. A žijeme v tom všichni. Naši synové a dcery se mají i nadále stydět za svou lidskost ještě předtím, než se ráno oblečou.
V našich dětech je toho tolik, že se do těchto rigidních, masivně produkovaných obalů nikdy nevejdou. Ztratí ale samy sebe tím, že se o to budou snažit.
Staňte se nespoutanou a dovolte si žít jako nezkrotná šelma
Uvědomujte si, kdo jste a co chcete. Vy sami, ne vaše okolí, rodina, přátelé, náhodní lidi na ulici. I v nepříjemných situacích se nebojte ozvat, obrnit, projevit. Protože nemáme nic cennějšího, než sami sebe. Tak v sebe věřte!
Audioknihu Nespoutaná jsem si zamilovala právě proto, že mi minutu po minutě, příběh po příběhu přesně toto ukazovala. Jasně, životní příběh Glennon je velmi motivující a moc jí fandím, ale podtext této knihy je mnohem hlubší, tak si jej nenechte ujít.
— Kateřina Roková, marketingová manažerka ProgresGuru
