„I od obyčejné bouřky se můžete leccos naučit. Když se strhne náhlý liják, snažíte se být co nejméně mokří a běžíte co nejrychleji ulicí. Ale i když půjdete ladnou chůzí pod okapy střech, zmoknete úplně stejně. Když se na začátku v klidu zamyslíte a vyhodnotíte ideální řešení situace, budete úplně stejně mokří bez zbytečného stresování.“ Stále si myslíte, že samurajství je jenom o válce? Čtěte dál a odhalte další zajímavá samurajská moudra, která pomůžou v běžném životě.

Bez ohledu na to, kde pracujete, máte jedno společné: Denně se nevyhnutelně potýkáte s jednáním druhých, ať už jste lídry, projektovými manažery, nebo „samostatnými jednotkami“. A řekněme si upřímně, není to vždycky jenom med, protože čím víc hlav, tím víc názorů. Ukážeme vám, jak si umět prosadit své stanovisko v práci i mimo ní.

Každý zaměstnanec je něčí syn nebo dcera. Rodiče pracují, aby svým dětem zajistili dobrý život a dobré vzdělání a předali jim lekce, které jim pomohou vyrůst ve šťastné a sebevědomé jedince, kteří dokážou využít všechny talenty, jimiž byli obdařeni. Tito rodiče pak předají své děti některé firmě, s nadějí, že lídři této společnosti je budou milovat a starat se o ně jako oni.

Stává se vám, že v kolektivu vašich spolupracovníků ztrácíte nervy a jednáte agresivně? Stěžují si vaši podřízení na to, že je kvůli vašemu chování jejich pracovní prostředí nepříjemné? Křičíte na své děti? Jestli s tím chcete doopravdy něco udělat, existuje jednoduché řešení – technika zvaná semafor.

Jak probíhá vaše každodenní pracovní rutina? Máte celý den důkladně naplánovaný nebo improvizujete a vše necháváte náhodě? To, jak přistupujeme k práci, má z dlouhodobého hlediska vliv i na naše zdraví. Podívejte se, jak je možné jednoduše zvýšit vaši efektivitu v práci a dosáhnout úspěchu jak v pracovním tak osobním životě.

V našem mozku není žádný program, který by nás nutil chtít sladkou odměnu, jakmile zahlédneme nabídku dezertů. Ale jakmile se naučíme, že poobědový dezert obsahuje slaďoučký cukr a ostatní uhlohydráty, začne náš mozek očekávat sladkou odměnu. Náš mozek nás začne nasměrovávat k nabídce. Smyčka zvyku se roztočí, protože nastartovalo tzv. bažení. A pokud si ten zatracený dezert nedáme, budeme se cítit zklamaní.

Občas nemusí být úplně jednoduché říct svůj názor nahlas. A bývá to o to obtížnější, o co je náš názor odlišnější od názorů ostatních. A pokud ty obtíže zavčasu nepřekonáme, můžeme se jednou dostat do situace, kdy budeme žít se strachem mluvit sami za sebe, se strachem z odmítnutí. V tu chvíli se z nás stane hadrová panenka, která jen přitakává a souhlasí s názory svých kolegů a během porad se přiklání tu k jedné, tu ke druhé straně, podle toho, který mluvčí si v danou chvíli dokáže podmanit zasedací místnost. Začneme taky zapomínat na své vlastní potřeby. Ale jak zabránit, aby k tomu došlo?

Jste markeťáci, novináři, copywriteři a máte za úkol psát stovky a tisíce slov denně. Témata, která zpracováváte, jsou ale suchá a vy se po čase přistihnete, že opakujete nejenom je, ale taky způsob, jak o nich píšete. Jako ilustrátoři a designéři ze sebe vydáváte každý den maximum, ale i vám začne po čase docházet, že se vaše návrhy začínají jeden druhému až nebezpečně podobat. Jak z toho ven? Co s tím, když si připadáte, že nejste dost kreativní?

Průměrný člověk, tedy i vy, mluví sám k sobě 50.000 krát za den. A většina těchto rozhovorů je o vás a podle psychologických odborníků jsou z 80-ti procent negativní – například: „To jsem neměla říkat…Nemají mě rádi…Nejsem žádný řečník…Nikdy nezhubnu…“

Děti obdařené nadprůměrnou inteligencí mají na růžích ustláno, úspěch je jisto jistě nemine a procházejí životem lehce jako nůž máslem. To jenom malá ukázka předsudků, se kterými se rodiče i samotné mimořádně nadané děti setkávají. Které mýty jsou bohužel nejobvyklejší?