Kolik času by měly děti trávit u obrazovek?

3C místo měření času

Mezinárodní doporučení, která k používání obrazovek dnešní rodiče a pediatři mají, považují bohužel veškerý čas strávený s médii za rovnocenný. Jenže on rovnocenný není. Dnes se proto vědci zkoumající dopad obrazovek na zdraví a vývoj dětí nezaměřují primárně na čas, který dítě s obrazovkami tráví. Po vzoru výživových poradců se zajímají o odpovědi na otázky, co jejich malí mediální konzumenti na obrazovkách sledují (či hrají), kdy a jakým způsobem. V angličtině se pro tento koncept ujala zkratka 3C – pro obsah (content), kontext (context) a dítě samotné (child). Tohle je schéma, nad nímž je třeba se zamyslet, když plánujete, na co se vaše dítě bude dívat, co bude hrát, v jakých situacích může technologie používat a kdy zase ne.

První C: Obsah (content)

Obsah, ona nejviditelnější složka médií, je pro malé děti zásadní. Podle tématu a hlavní postavičky hodnotí, jak se jim daný pořad líbí, a vám se skrze malé diváky ona pohádka nebo hra brzy zhmotní v obýváku. Děti jednoduše opakují vše, co kolem sebe a (potažmo) na obrazovce vidí, jde o hlavní způsob jejich učení. Některé výzkumy dokonce naznačují, že tyto vzorce děti niterně ovlivňují do dospělého věku. Pečlivě proto vybírejte obsah, který vaše děti sledují, a ptejte se:

• Je obsah přiměřený věku dítěte?

• Jsou hrdinové v pohádce hodní nápodoby?

• Představují hezké sociální vztahy?

• Neodporují hodnoty zobrazené v pohádce těm v naší rodině?

Druhé C: Kontext (context)

Pod kontextem si představte veškeré okolnosti používání technologií. Mohli bychom se zde jednoduše ptát: Jakým způsobem, kdy a za jakým účelem jsou obrazovky používány? Odborníci na dětský vývoj uvádějí, že každá technologie by se s malým dítětem měla používat jako kniha. Co děláte, když čtete malému dítěti knihu? Nejspíš sedíte vedle sebe, pomalu předčítáte, zastavujete se na místech, která mohou být nejasná, ukazujete na obrázky, jež s textem souvisejí, odpovídáte na otázky dítěte, aby všemu porozumělo, a možná i poskytujete vlastní názor na příběh a chování postav. A teď si představte, že byste stejným způsobem přistupovali k pohádkám v televizi a herním aplikacím. Byli byste spolu, mluvili o tom, co se na obrazovce děje, hodnotili chování postav, vysvětlovali si, co jednotlivé věci asi znamenají.

Třetí C: Dítě (child)

Jako rodič znáte své dítě nejlépe, používejte proto tuto znalost při výběru a nastavování pravidel, která budou ohledně domácích obrazovek platit. Obsah médií, ale i způsoby jejich používání by měly odrážet charakter, zájmy a potřeby konkrétního dítěte. Všímejte si, co dítě baví, co se mu líbí, ale i toho, z čeho má strach. Vyvarujte se obsahům, které jej znepokojují, a hledejte způsoby, jak se jim vyhnout. Vybírejte také programy, z nichž se konkrétně vaše dítě dovede učit nejlépe.

Pokud jste rodiče jakkoliv starých dětí, audiokniha Hry, sítě, porno (která je zdrojem dnešního článku) od Michaela Slussareff by rozhodně neměla chybět ve vaší audiopoličce. Nejen, že vám zodpoví nejdůležitější otázky ohledně dětí a obrazovek, předá vám spousty zajímavých otázek k zamyšlení týkajících se rodičovství obecně. Audiokniha je plná zajímavých dat a výzkumů, je tedy zcela na vás, abyste si udělali na jednotlivá témata svůj názor.