Vědecké bádání nad umělou inteligencí (AI – artificial intelligence) začalo přibližně v roce 1955. John McCarthy, profesor matematiky na univerzitě v Dartmouthu, se rozhodl zorganizovat projekt, který by měl prozkoumat možnosti a limity „umělé inteligence“. Tento termín přitom sám vytvořil v předchozím roce. Cílem bylo „zjistit, jak by mohly stroje používat jazyk, pracovat s abstraktními myšlenkami a pojmy, řešit problémy toho typu, jaké jsou v současnosti vyhrazeny lidem, a samy se zlepšovat“. Pro svůj projekt získal skupinu čtyř informatiků, kteří již nad myslícími stroji uvažovali: kromě něj to byli ještě Marvin Minsky, Nathaniel Rochester a Claude Shannon, o němž jsme se již zmínili v souvislosti s prvním počítačovým programem pro hru v šachy.
Shodli se na cílech celého projektu a přišli také s předpovědí, která byla velmi „optimistická“, zejména s ohledem na to, že se psal teprve rok 1955: „Domníváme se, že v jednom nebo více uvedených problémech může dojít k zásadnímu pokroku, pokud na něm bude pečlivě vybraná skupina expertů pracovat celé léto“.
McCarthy později litoval, že podnik označil právě pojmem „umělá inteligence“, protože se začal obávat, že nastavil laťku příliš vysoko. Zpětně by dával přednost názvu „výpočetní inteligence“ (computational intelligence). Souhlasí s ním i mnoho lidí z oboru, kteří se od termínu zkoušejí distancovat. Přitom však často mívají obchodní motivaci – snaží se „vykolíkovat“ novou oblast AI, kde by byli uznáváni jako zakladatelé.
Název „umělá inteligence“
Podle názoru Byrona Reese, autora audioknihy Čtvrtý věk, je název „umělá inteligence“ skvělý, ačkoli má dva nedostatky: slovo „umělá“ a slovo „inteligence“. Slovo „umělá“ je problematické, protože nese dva různé významy a není zřejmé, který z nich platí.
Je inteligence umělá v tom smyslu, že působí jako inteligence, ale přitom inteligentní není, jako ve významu slova „umělý“ ve spojení „umělý trávník“? Nebo bychom slovem „umělá“ měli rozumět opravdovou inteligenci, která je však umělá v protikladu k inteligenci přirozené či biologické? Také se slovem „inteligence“ jsou potíže, protože lidé se nedokážou shodnout na tom, v čem inteligence spočívá. Nabízí se mimořádně široká škála různých možností. Když si tedy vzpomeneme, že arabské číslice vznikly v Indii a medvídci koala nepatří mezi medvědy, můžeme se se zavedeným termínem umělá inteligence nejspíš smířit.
Podle nejobecnější definice AI se jedná o technologii, která reaguje na data ve svém prostředí. To znamená, že typem AI je rovněž zavlažovací systém s detektorem deště. Přísněji lze AI definovat jako technologii, která se učí ze svého okolí. V tomto smyslu patří k AI termostat, který zajišťuje teplotu místnosti, jaká vám vyhovuje. Zavlažovací systém však již tuto definici nesplňuje.
Není AI jako AI
Co je však mimořádně důležité, když lidé v současnosti diskutují o umělé inteligenci, mají na mysli dvě zcela různé věci. Kromě „úzké AI“ si můžeme představit také „obecnou AI“. V současnosti se setkáváme jen s úzkou AI, které se také říká slabá AI. I když dokážeme konstruovat pouze AI tohoto typu, výsledné produkty jsou mimořádně užitečné. Úzká AI znamená, že počítač dokáže řešit konkrétní typ problému nebo realizovat určitý úkol. Odlišný typ AI se označuje třemi různými způsoby: jako obecná AI, silná AI nebo obecná umělá inteligence (artificial general intelligence – AGI).
Chcete-li se o tématu AI dozvědět více nebo se ponořit do dobrodružných otázek, které se kolem AI vyskytují, nová audioknihy Čtvrtý věk pro vás bude ideálním titulem k poslechu.
