V posledních zhruba sto letech došlo k velkému pokroku nejen v neurovědě, ale i v biochemii, nových zobrazovacích technikách a rodící se matematické biologii. Zásluhou nových poznatků jsme vrhli více světla na základní procesy odměňování, hlouběji jsme porozuměli mechanismům odpovědným za pocity bolesti a potěšení a dokázali jsme si lépe odpovědět na otázku, proč a jak je možné, že příliš mnoho potěšení vposledku nepřináší radost, ale bolest.
Hlavní funkční mozkové buňky, nazývané neurony, navzájem komunikují po synapsích (spojovacích vláknech) prostřednictvím elektrických signálů a neuropřenašečů. Neuropřenašeče se podobají baseballovým míčkům. Úlohu nadhazovače zastává presynaptický neuron, úlohu chytače neuron post synaptický. Prostor mezi nadhazovačem a chytačem vyplňuje synaptická štěrbina. Molekula neuropřenašeče překonává vzdálenost mezi neurony jako míček vržený nadhazovačem směrem k chytači. Neuropřenašeče jsou vlastně chemičtí poslové, kteří regulují elektrické signály v mozku. Existuje mnoho důležitých typů neuropřenašečů, například dopamin.
Jako neuropřenašeč byl dopamin v lidském mozku poprvé identifikován v roce 1957. Dopamin sice není jediným neuropřenašečem zodpovědným za zpracování odměny, ale většina neurovědců se shoduje, že patří mezi nejdůležitější. Dopamin nejspíš hraje větší roli v motivaci jedince k získání odměny než v samotném potěšení z jejího získání. Touha je silnější než samotné potěšení. Geneticky upravené myši, které neprodukují dopamin, nevyhledávají potravu a umírají vyhladověním, i když mají jídlo na dosah pouhých pár centimetrů od sebe. Krmí se jen tehdy, vloží-li se jim potrava přímo do tlamičky. Pak ji žvýkají a polykají a zdá se, že jim chutná.
Bez ohledu na debatu o rozdílu mezi motivací a potěšením se dopamin využívá k měření potenciálu rozvoje závislosti u jakéhokoli chování nebo návykové látky. Čím více dopaminu se vlivem drogy na „cestě“ odměny vylučuje a čím rychleji se dopamin uvolňuje, tím je droga návykovější. Hovoří-li se o látkách pojících se s vysokou hladinou dopaminu, neznamená to, že tyto látky opravdu obsahují dopamin, ale že spouštějí jeho uvolňování na okruhu odměny v našem mozku.
U laboratorní krysy bylo zjištěno, že čokoláda zvyšuje uvolňování dopaminu v mozku o 55 %, sex o 100 %, nikotin o 150 % a kokain o 225 %. Oproti tomu amfetamin – aktivní složka nelegálních drog, známých pod slangovými názvy speed, ice a shabu, ale i léčiv, jako je Adderall, který se používá k léčbě poruchy pozornosti – zvyšuje uvolňování dopaminu o 1000 %. Jedno vdechnutí derivátu amfetaminu ze skleněné dýmky se v „přepočtu“ vyrovná deseti orgasmům.
Pokud byste se o dopaminu a o tom, jak přežít blahobyt a neubavit se k smrti chtěli dozvědět více, sáhněte po naší nové audioknize Dopamin od Anny Lembke.

Tenhle článek pro vás připravil tým ProgresGuru – lidé, kteří audioknihy nejen vydávají, ale hlavně poslouchají. Čteme, posloucháme a vybíráme, abychom vám mohli doporučit jen to nejlepší.

Tím, že své tělo budeme opakovaně vystavovat vnějšímu stresoru v podobě snížené teploty se začne adaptovat na chlad. Ale proč se tedy dobrovolně...

Naprostá většina rodičů prahne po magické formulce – ideálním množství času, který by jejich dítě mělo s obrazovkami trávit, aby se nedostalo do...

Právní rámec pro zpracování osobních údajů se vyvíjí od druhé poloviny 20. století. V současné době je právo na ochranu soukromí a právo na řádné...
