Kdo by si nepřál během pouhého lusknutí prstů změnit svoji povahu tak, aby dokázal projevovat své názory sebejistě a sdělit je i s vědomím, že s námi druzí nemusí souhlasit, protože mají naprosto jiný pohled na věc? Jenže takhle snadné to není. Nestane se to samo. Navíc musíme přijmout fakt, že ačkoliv kvůli psychické pohodě stojí za to projevit nahlas svůj postoj, nemůže být vždycky po našem a nesouhlas je neodbytnou součástí lidského vyjednávání.
Existují ale tři docela jednoduché kroky, které nám můžou dopomoct k tomu, abychom se dokázali postavit sami za sebe:
1. Naslouchejte svým vnitřním pochodům
Je zapotřebí vnímat své emoce a tělesné pochody, a to i tehdy (a možná nejvíc tehdy), když jsou negativní. Pocity, negativní i pozitivní, jsou tady jako zprostředkovatelé. Mají za úkol nám něco podstatného sdělit. Je důležité je respektovat a být s nimi v souladu. Informují nás totiž o tom, jak se s námi věci mají, co je v nepořádku a co je potřeba řešit. A jestli jde zrovna o ony negativní pocity, nemá cenu od nich utíkat, to řešení není.
2. Nerozlišujte a nehodnoťte
Musíte bezpodmínečně přijímat všechno, co k vám vaše tělo a mysl vysílají. Jakmile jste toho schopní, snažte se nerozlišovat emoce na negativní a pozitivní, nehodnoťte je, nebojujte pro nim. Mají totiž úplně totožnou hodnotu coby cenné informace.
3. Definujte vlastní potřeby
Jakmile se naučíte bez rozdílu přijímat vaše niterné pochody, je načase pustit se do zjišťování toho, jaké potřeby se za vašimi pocity skrývají. V téhle chvíli se musíte pokusit pojmenovat své skryté touhy a potřeby, tedy to, co byste rádi.
Pokud si tyto kroky pečlivě projdete jeden po druhém, možná dojdete k jistému závěru – a totiž, že do sebe často necháváte pronikat emoce druhých lidí a potom se z nich musíte dlouho vzpamatovávat. Trvá nějakou dobu, než se vrátíte do svého běžného stavu, jenže to už bývá kolikrát po poradě a vy se přistihnete, že jste se zase nepřihlásili o slovo. Je proto nutné, abyste se naučili bránit před emocionální nakažlivostí.
Technika bubliny jako osobní obrana
K tomu účelu slouží naprosto nenáročná technika tzv. bubliny. Ve své podstatě jde o to si uvědomit, že emoce a chování druhých lidí jsou emocemi a chováním druhých lidí. Ne nás samých. A rozhodně není útěkem, ale vyváženou emoční sebeobranou, kterou je však nutné předem natrénovat. Proto si ji nejprve vyzkoušejte v klidu a o samotě.
Jak tedy na to? Představte si, že se celé vaše tělo nachází v bublině – může vypadat jako z mýdla nebo z bublifuku, je to jedno. Důležité je, že jste v ní chráněni před všemi vnějšími vlivy. Okraj bubliny na cestě k vám zastaví všechny názory, pocity a impulsy vašich kolegů, a vy tak získáte čas si je prohlédnout a uvědomíte si, že se jedná o realitu a fakt, že situace je zkrátka taková. A jen na vás už bude rozhodnutí, jestli se tím vším budete chtít nechat zasáhnout, nebo ne.
Jestli vás vždycky vyvedly z míry názory ostatních, díky bublině si tak budete moct vybrat, jestli si je pustíte k tělu, nebo ne. Díky téhle technice a třem předchozím krokům budete schopní si všímat nejen cizích, ale hlavně svých vlastních postojů, motivací, pocitů a pohnutek (a to bez autocenzury). Budete schopní zareagovat, aniž byste se potřebovali vzpamatovávat z emocionální nálože druhých lidí a dokážete říct, co si myslíte dřív, než bude schůze u konce a všichni se rozprchnou na oběd. Naučíte se stát si za svým a být sami sebou.
Mimochodem, technika bubliny se dá velmi dobře použít i opačně, pokud chcete ovládnout své emoce nebo chování, např. návaly vzteku.
Na závěr se sluší dodat, že problém s postavením se za sebe samého trápí velice často jedince s vysokou inteligencí. Intelekt totiž nemusí být automaticky zárukou bezproblémového života. Pokud byste se o životě s vysokou inteligencí chtěli dozvědět víc, doporučujeme vám stejnojmennou audioknihu, kterou jsme nedávno vydali.
