Jak prokouknout lež a odhalit pravdu

Ačkoli víme, že se lže hodně a často, děláme proti tomu minimum. Proč? Z jednoho prostého důvodu. Nechceme si to připustit. Někde hluboko uvnitř stále věříme, že žijeme ve spravedlivém světě, kde vždy vítězí dobro nad zlem. Myslíme si, že každý nakonec dostane, co si zaslouží, a proto všechny ošklivé lži nakonec vždycky vyjdou najevo. Tento "mýtus spravedlivé světa" je podle sociálního psychologa Melvina J. Lernera bohužel jen však zbožným přáním.

Má tedy vůbec smysl snažit se přijít lžím na kloub? Není to jen zbytečná ztráta času? Ať chceme nebo ne, nemáme jinou možnost, než dělat vše pro to, abychom se nestali obětí lži. Proč? Odpověď na tuto otázku začíná u našich nejniternějších pocitů a končí u světových dějin. Když nám někdo lže, vnímáme to jako ponížení, urážku a zradu. Lži nás hluboce zraňují. Kromě toho nás do jisté míry paralyzují, neboť bez správných informací se nemůžeme ani správně rozhodovat. Dopouštíme se chyb, které mohou mít nepříjemné až katastrofální následky.

Abychom dokázali tyto změny vysledovat, musíme nejprve zjistit, jak se údajný lhář projevuje za normální situace. To znamená, že nejprve pozorujeme jeho každodenní chování, abychom následně mohli určit případné odchylky. Na stejném principu fungují také detektory lži. A jak brzy sami uslyšíte, dá se toho využít i v běžném životě, aniž byste s sebou museli vláčet nepraktickou skříň se spoustou senzorů a šnůr.

Z toho vyplývá, že reflexní otázku je vhodné použít v případech, kdy jsme již dopředu přesvědčeni o tom, že dotyčný bude lhát. Odhalení podvodníka to výrazně zjednoduší. Oproti znalostnímu testu zde ení potřeba znát žádné podrobnosti, stačí, když matné podezření přetransformujeme o otázku a sledujeme reakci. Nicméně, tento postup občas vyžaduje jistou dávku neupřímnosti i z naší strany, což nemusí být všem po chuti.

O čem nejčastěji přemýšlíte, když se chystáte zalhat? O své chůzi, gestech? Nikoli, jsem si jist, že odpovíte, že o tom, co řeknete. Alespoň většinou to tak je. Lháři dbají především na obsah své výpovědi. Na zdánlivě nepodstatné věci jako výraz ve tváři či držení těla přitom zapomínají.