Čekáme děťátko

Cvičení prospívá každému z nás, těhotné ženy nevyjímaje. Je to skvělá cesta, jak zůstat ve formě a cítit se svěže. Mezi nejdoporučovanější patří mírná fyzická aktivita, která je nesmírně blahodárná pro nastávající maminky i pro jejich nenarozené děti. Ženy, které během těhotenství necvičí, ztrácejí s narůstající hmotností obratnost a pohyblivost. Tělesná aktivita napomáhá získat více energie, pomáhá po stránce psychické a fyzické, upravuje spánek, posiluje svaly a zvyšuje odolnost. Podporuje schopnost zvládnout porodní bolesti, zmírňuje bolesti zad, zácpu, nadýmání, otoky. Po porodu pomáhá rychleji získat zpět postavu takovou, jakou žena měla před otěhotněním.

Každá žena má v souvislosti s porodem nárok na mateřskou dovolenou v délce 28 týdnů. Pokud žena porodila dvě či více dětí nebo jedná-li se o matku osamělou, prodlužuje se jí mateřská dovolená na dobu 37. týdnů. Mateřská dovolená však nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže být přerušena ani ukončena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Podle zákona nastupuje žena mateřskou dovolenou zpravidla 6 týdnů před termínem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto termínem.

Během těhotenství dochází ke změnám ve vnímání, chování a názorech jak u budoucí matky, tak i budoucího otce. Podobnými změnami prochází i partnerský vztah. Zejména první těhotenství může představovat možné úskalí ve vývoji partnerských vztahů. Může přinést sblížení, ale může být také důvodem ke vzájemnému odcizení. Proto je důležité, aby se oba partneři před založením rodiny vzájemně dobře znali, věděli o sobě co nejvíce, chápali reakce a chování druhého. V těhotenství se obecně klade důraz zejména na tolerantní postoj partnera k partnerce. Ve správně fungujícím vztahu by tomu ale mělo být i naopak.

Pro vývoj nožní klenby je důležité, aby dítě v teplých letních dnech chodilo naboso, zvláště venku po nerovném terénu. S botičkami se obvykle nemusí spěchat. K prvním krůčkům je dítě většinou nepotřebuje, stačí je začít obouvat, když samo chodí, a to ještě když nemůže běhat naboso.

Úkolem rodičů je povzbuzovat rozvoj řeči, ale ne řeč učit. Nenutíme tedy dítě, aby po nás slova opakovalo. Povídáme si s ním nad knížkou, slovně vyjadřujeme děj, který je tam namalován. Pomáhá také, když dítěti zpíváme, když všechno co vykonává, všechny činnosti komentujeme jednoduchými slovy (hop, kop, šup, buch,...). Pro dítě je totiž snazší učit se pojmenovat tělesnou aktivitu než předměty.

Rodiče se při výchově svých dětí často opírají o názory a zvyklosti, podle nichž byli sami vychováni. Přitom každý z nich pochází z jiného prostředí, a tak se i jejich názory mohou značně lišit. A tak jednou ze základních podmínek správného působení na dítě je výchovné sjednocení rodičů. Oba se musí dohodnout a snažit se o stejný cíl stejnými metodami. Dítě napodobuje chování rodičů, a tak se jejich slova nesmějí rozcházet s činy.