Přetíženy

Vyskládat myčku, nachystat svačiny, partnerovi připomenout nákup, vyřešit sourozeneckou hádku... a to vše ještě před snídaní. Pak stačí třeba jen lžička jogurtu, která skončí na posledním čistém tričku, a z milující klidné mámy se ve vteřině stane mrcha z pekel – tříská věcmi, křičí a děti zasypává větami, o nichž přísahala, že je nikdy neřekne. Přitom se zdánlivě nic nestalo, že?

Nejste hysterická, jen přetížená – a to se dá změnit. 

Přetíženy volně navazují na oceňovaný podcast Mrchy z pekel. Autorky se opírají o poznatky z neurovědy, vývojové psychologie i dalších oborů a s jemnou ironií je zasazují do českého kontextu. Nabízejí bezpečný a hluboce lidský prostor pro ženy, jež se dlouhodobě starají o všechno a všechny, ale na sebe zapomínají. Kniha neodhaluje pouze nálož, která na ženy dopadá: je také průvodcem na cestě k jejímu spravedlivějšímu rozložení.

V audioknize se mimo jiné dozvíte

• K úloze milujícího rodiče patří i vztek, únava a zahlcení – nevyčítejte si to.

• Správně uchopený hněv pomáhá chránit naše hranice a hodnoty.

• Díky jednoduchým tipům se naučíte své přetížení včas rozpoznat a dát ho najevo srozumitelně, citlivě a bez pocitu viny.

• S prosazováním změn nečekejte na „ideální chvíli“, úlevu vám poskytnou okamžité malé kroky.

• Ženská solidarita není fráze, ale zdroj síly, který můžeme vědomě posilovat.

Ženy nepotřebují další návod, jak vydržet. Potřebují prostor, aby mohly (lépe) žít.

 „Užitečná kniha plná hlubokých vhledů a praktických technik. I mě pohladila.“
— PhDr. Daniela Vodáčková, psycholožka a psychoterapeutka

„Při čtení jsem se často cítila, jako by mě někdo zabalil do měkké deky a uvařil teplý čaj. Tahle kniha totiž není jenom napsaná, je prožitá. Nejen Martinou a Kateřinou, ale každou z nás.“
— Veronika González, spisovatelka

„V záplavě všech seberozvojových kurzů, webinářů a knížek o tom, „jak být lepší (doplňte si cokoli)“, na mě Přetíženy působí doslova jako zjevení. Místo tlaku na výkon a přidávání dalších úkolů na seberozvojový to-do list nabízejí pochopení a erudici, díky kterým na sebe člověk pak nahlíží s mnohem větším pochopením a – nebojím se říct – sebeláskou, které se pak propisují i navenek. Velké díky za to!
— Lucie Lukešová, beta-čtenářka rukopisu