Jaká byla Vaše cesta k Montessori metodě?
Po skončení studia oboru Učitelství odborných předmětů na středních odborných školách na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, jsem se mnoho let věnovala výuce studentů na střední hotelové škole v Praze. Zde jsem se setkávala s nadanými a inteligentními mladými lidmi, kteří seděli v lavicích s jedinou myšlenkou: "Jak se co nejrychleji dostanu odtud pryč!". Právě tady ve mě vyvstalo silné přání "vzdělávat již od malička" tak, aby zápal a nadšení pro vzdělávání, se kterým se člověk rodí, nebyl školstvím uhašen.
Začala jsem být fascinovaná knihami Dr. Marie Montessori, "lidskými tendencemi" a "senzitivními obdobími vývoje dítěte”, o kterých psala. Zjistila jsem, že jsou vrozeným pokladem, který každý z nás dostal do kolébky, a který zajištuje rozhoření neuhasitelného ohně touhy učit se a poznávat a nakonec nás utvoří v celistvého a sebe si vědomého člověka.
Tenkrát se mi to moc líbilo a z odkazu Dr. Marie Montessori jsem nadšená až dodnes.
Poznala jste během své praxe i nějaké nevýhody této metody?
Pro děti je metoda dle M.Montessori výhodná za všech okolností. V mých očích je opravdu nepřekonatelná pro vývoj člověka od 0 - 7 let.
Avšak pro mě, jako učitele to byla cesta, na které jsem se setkala s mnoha úskalími. Jedním z nich bylo například to, že učitel v montessori třídě dbá, aby prostředí jeho třídy bylo krásné, čisté, připravené a věnuje velmi pečlivou pozornost všem pomůckám, které bude dětem prezentovat.
Když však do takto načančaného prostředí přijde dítě, které teprve rozvíjí koordinaci svého těla či cit ke svému okolí, je jako slon v porcelánu. Jedním šmahem může celou práci učitele zničit. V takových momentech jsem cítila frustraci a celým svým tělem jsem chtěla křičet: “nesahej, nedělej”.
Musela jsem hodně trénovat a uvolňovat se do pochopení, že dítě je cennější než připravená třída nebo ty nejcennější pomůcky. Že žádná rozbitá sklenice, polámaná pomůcka či roztrhaná knížka, není nadřazená vzácnosti okamžiku, ve kterém se mohu s dítětem setkávat a ukazovat mu, jak to na světě chodí.
Dostala jste se někdy do situace, ve které byste se nejraději uchýlila k „autoritářskému“ stylu výchovy? Poraďte prosím rodičům, jak se z takové situace co nejelegantněji dostat a vrátit se sám k sobě.
Ano, dostávám se do nich neustále. Byla jsem autoritářsky vychovávána ve školce i škole a tento otisk musím každodenně překonávat.
Funguje mi, když si hlídám energii v průběhu dne. Vytvářím mnoho malých potěšení, které mě dobíjí baterky, a to mi pomáhá vztahovat se k dětem s láskou a nadhledem. Když se mi to nepovede, řeknu dětem, že se mi to nepovedlo, a že to příště zkusím znova. Děti milují, když mě vidí chybovat. Přináší jim to úlevu, že nikdo není dokonalý a přestanou si pak dělat starosti, samy chybovat.
Nejelegantnější způsob jak se z takových situací dostat je, předcházet jim a vůbec se do nich nedostávat. Sama to dělám takto:
1. ráno si zkontroluji energii a podle toho si nastavím den. Cítím-li se dobře, přidám a vytvářím s děti mnoho aktivit. V opačném případě zpomalím tempo k sobě i k dětem. Jinak začnou vznikat konflikty.
2. v průběhu dne si všímám, kdy mi ubývá energie a okamžitě na to reaguji péčí o sebe. Například si pustím krásnou hudbu, přivoním k vonné esenci, zobnu si něčeho dobrého, napiji se či si dám na pár momentů pauzu. Třeba na toaletě.
3. hledám chvilky potěšení a radosti pro sebe, které nejsou vázané na děti, i přestože s dětmi jsem. Např. odvrátím pohled a podívám se na oblohu, zhluboka se nadechnu a procítím vzduch, namažu si ruce voňavým krémem, atd.
Setkala jste se ve své praxi s nepochopením starších generací? Jak před nimi nejlépe výchovnou metodu „obhájit“?
Ano. Mnoho rodičů, které mi přivádějí své děti do jesliček či školky, pocházejí z rodin, kde nejsou alternativní způsoby vzdělávání vůbec podporovány.
Z rozhovorů s nimi vidím, že jiný typ vzdělávání u starší generace obhájit nejde. Lze být pouze silný ve své volbě a s láskou a respektem k druhým v ní stát.
Je možné Montessori metodu použít i pro starší děti, které byly vychovávány „klasickým“ způsobem?
Marie Montessori zmapovala vývojové fáze člověka, které jsou nám od přírody vrozené. Každý člověk, malý, větší i dospělý zažívá pocity radosti a štěstí v místě, kde jsou vyslyšeny jeho potřeby. Takové místo nám dělá dobře a snadno se v něm vyvíjíme a vzděláváme.
Proto i starší děti, které dříve neprošly Montessori pedagogikou, velmi profitují ze vzdělávání, které tyto metody uplatňují. Dětem se velmi uleví od tlaku, který ve standardním školském systému zažívají a učení je začne bavit.
Nemají žádný problém s tím, zvyknout si na nový způsob výuky.
Narazila jste někdy na dítě, na které nebylo možné tuto metodu použít? Respektive nebyl tento přístup funkční?
Ano. Je to pokaždé, když s ní rodič dítěte nerezonuje. Když nevěří, že tato metoda je pro jeho dítě vhodná či má pochybnosti nebo obavy. Veškerá snaha montessori učitele a montessori prostředí se pak míjí účinkem.
Pokud je však montessori metoda v souladu s rodiči, nezažila jsem zatím žádnou okolnost, ve které by tento přístup nebyl funkční.
Mohla byste prosím doporučit rodičům, kteří se pro tuto metodu rozhodli, zajímavé zdroje, ze kterých mohou čerpat informace? (Weby, knihy, videa, články…)
Mezi zdroje, které mě nejvíce inspirovali patří zejména knihy:
Absorbující mysl (2003)
Objevování dítěte (2001)
Tajuplné dětství (1998)
Velká didaktika (Didactica magna)
Labyrint světa a ráj srdce (2014)
Jana Nováčková a kol. Respektovat a být respektován (2005)
Montessori videa ráda sleduji na montessoriguide.org.
Děkuji za Vaší laskavou pozornost.
Klára Markuciová
Pokud vás rozhovor s Klárou Markuciovou, ředitelkou Montessori jesliček a školky NestLingue zaujal, neváhejte si stáhnout autorčinu audioknihu Když se nic nedaří, kterou jsme se vám spolu s autorkou rozhodli poskytnout zdarma. Autorčiným záměrem je přinést rodičům odlehčené, ale přesto odborné informace o citlivé a respektující výchově. Všechny audioknihy z kategorie výchova najdete zde.
