Vzpomínám si, jak mě zaujalo, když Marek Eben ve svém pořadu Na plovárně zpovídal Jóna Gnarra, bývalého primátora Reykjavíku a známého umělce. Gnarr, který se do čela města dostal díky recesistické kampani, se zavázal, že po prvním volebním období skončí. Jak se však konec jeho mandátu blížil, začal pochybovat. Cítil, že své pozici konečně rozumí, popularita jeho strany opět stoupala a okolí ho začalo přesvědčovat, ať zváží pokračování. Říkal, že o celé věci se vždy bavili v celé rodině a rozhodovali se o dalším směřování společně. Nejsilnější odpověď však přišla od jeho nejmladšího syna, kterému byly jen čtyři roky, když do funkce nastupoval a období před jeho funkcí si již téměř nepamatoval. Na jeho dotaz mu odpověděl: „Tati, skonči. Starostou Reykjavíku může být každý, ale mým tátou jenom ty.“ Ta věta zasáhla. Gnarr si uvědomil, že synovi nevěnoval kvůli exponované funkci v posledních letech tolik času, kolik by chtěl.
Nezastupitelnost, která dává smysl
Příběh Jóna Gnarra nám připomíná jednu zásadní pravdu: v životě máme jen málo rolí, ve kterých jsme skutečně nezastupitelní. A role rodiče k nim bezesporu patří. Je to naše biologická podstata – děti potřebují rodiče pro svůj zdravý vývoj. Tento pečující vztah je od přírody vybaven řadou biologických a hormonálních „dotací“, které podporují rozvoj specifického „rodičovského mozku“. Pro naše děti jsme jedineční a vztah s nimi je neopakovatelnou šancí k růstu i pro nás samotné.
Nemusíte být dokonalí. Dětem stačí, když jste „dost dobří“ rodiče – vnímaví a přítomní. Jako rodič dorůstajících dětí vím, že rodičovství má své fáze. Někdy je toho času, který s námi děti chtějí trávit, až moc. Pak se karta obrátí a jsme to my, kdo touží po společných chvílích, zatímco oni už mají jiné priority.
Tři druhy času pro zdravé vztahy
A buďme upřímní, je to náročné. Kdybych mohl vzkázat něco svému o sedmnáct let mladšímu já, bylo by to ujištění, že nejranější vývojová období dětí zvládneme – vztahově i ekonomicky. Není to procházka růžovým sadem. Rodič musí balancovat mnoho rovin: kariéru, organizaci domácnosti, a do toho všeho vývoj dětí s jejich bouřlivými emocemi, chybováním a neustále se měnícími potřebami, které vyžadují naši asistenci.
Jedna z nejcennějších rad, kterou jsem objevil při výuce kurzů rodičovství podle Thomase Gordona (a kterou zmiňujeme i v naší knize Rodičovství jako cesta), je, že každý z nás pro svůj zdravý vývoj potřebuje tři druhy času:
Čas sám se sebou: Chvíle pro regeneraci, vlastní myšlenky a zájmy.
Čas jeden na jednoho: Nepřerušovaný, kvalitní čas věnovaný pouze jedné další osobě.
Čas ve skupinách: Společné aktivity celé rodiny, s přáteli či v širším společenství.
Možná se lišíme v tom, kolik kterého času potřebujeme – někdo je více introvertní, jiný extrovertní. Ale klíčové pro prohlubování vztahů je právě ten čas „jeden na jednoho“, kdy se můžeme skutečně vnímat. Ideálně s odloženými mobily, povídáním si, hrou, nebo třeba společným objevováním nových koníčků.
Rande s dítětem i s partnerem
Tento princip platí jak pro vztah s dětmi, tak pro partnerství. Velmi se osvědčuje, když se objeví problémy nebo dětem přestáváme rozumět, začít aktivně hledat prostor pro individuální čas jednoho rodiče s jedním dítětem. A dělat to, co bude pro oba přínosné. Možnosti jsou nekonečné: výlet do zoo, společná cesta autem na kroužek vyplněná povídáním, hraní deskových her…
Stejně tak je důležité pečovat o partnerský vztah. „Rodičovská rande“ mohou být obzvláště náročná, když jsou děti malé, někdy se zdají téměř nemožná. Ale vztah se časem o pozornost přihlásí sám – někdy skrze narůstající neporozumění, konflikty či odcizení. Je dobré si uvědomit, že prospívající vztah mezi rodiči je obrovským přínosem i pro děti. Únava a mnoho povinností jsou pro partnerství zatěžkávací zkouškou. Láska a zamilovanost potřebují péči, aby vzkvétaly i uprostřed plenek a složenek.
Hledejte příležitosti – využijte pomoci prarodičů, kamarádů, profesionálních chův, nebo si vezměte společné volno. Z mé terapeutické praxe vím, že spoléhat se na „až děti usnou“ často znamená, že na kvalitní setkání už nezbývá energie. Zkuste si najít společný čas přes den, nebo třeba ráno. A hlavně: vzpomeňte si, jak jste spolu trávili čas, než děti přišly. Nevyužívejte tyto chvíle jen k řešení logistiky, kdo co nakoupí a zařídí. Na to si zkuste najít prostor jindy.
Cesta k rodinné harmonii
Když budeme věnovat čas svým blízkým a vnímat potřeby své, dětí i partnera, věřím, že nakonec objevíme cestu ke skutečné rodinné rovnováze. Není to vůbec lehké, ale rozhodně to stojí za to.
Právě proto, že rodičovství vnímáme jako jeden z nejnáročnějších rozvojových kurzů s obrovským potenciálem – který s vývojem dětí přináší i možnost konfrontovat se s vlastní minulostí a příběhem – shrnuli jsme naše poznatky a zkušenosti do průvodce vývojem dětí i rodičů s názvem Rodičovství jako cesta. V knize se mimo jiné dočtete, jak děti potřebují trávit čas s námi v různých vývojových obdobích a proč to pro nás může být někdy tak náročné. A postupně procházíme šest vývojových principů pro kvalitní život a vztahy - důvěru, přijetí, otevřenost, podporu, respekt a uznání.
Pár doporučení pro rodičovské nastavení mysli
Vaše role rodiče je jedinečná a nezastupitelná.
Nemusíte být dokonalí, stačí být "dost dobří" a přítomní.
Věnujte čas každému dítěti individuálně – i krátké chvíle se počítají.
Nezapomínejte na partnerský vztah
Hledejte rovnováhu mezi časem pro sebe, časem ve dvou a časem s celou rodinou.
