Zavři ústa
Dýchat ústy je něco strašného. Po pouhých 240 hodinách dýchání ústy Jamesovi během experimentu stoupla hladina katecholaminů a stresových hormonů, což naznačovalo, že tělo je pod velkým fyzickým i psychickým tlakem. Do nosu se mu také dostal bacil difteroidní korynebakterie, díky kterému by za pár dní mohl dostat infekci dutin. Krevní tlak mezitím vystoupal do nebes, kdežto variabilita srdeční frekvence prudce klesla. Dále se přidalo chrápání a spánková apnoe. Kdyby při experimentu autor nepřestal dýchat ústy, nastalo by velké riziko rozvinutí chronického chrápání a obstrukční spánková apnoe spolu s hypertenzí a metabolickými a kognitivními problémy, jež s ní jdou ruku v ruce.
Lidské tělo má dobrý důvod, proč dokáže dýchat dvěma cestami. Zvyšuje to naše šance na přežití. Pro případ, že se v nose vyskytne obstrukce, jsou naše ústa záložním ventilačním systémem. Když Stephen Curry zalapá po dechu při zápase, když dítě s horečkou nezavře pusu nebo když se smějete s kamarády a nadechnete se přitom ústy, nebude to mít na vaše zdraví žádné dlouhodobé následky. Ale chronické dýchání ústy je něco jiného. Tělo není stavěné na dlouhodobé zpracovávání syrového vzduchu, ve dne v noci.
Dýchej nosem
Po deseti dnech dýchání ústy se James vrátil k dýchání nosem. Již po prvním dni mu klesl krevní tlak, stoupla hladina oxidu uhličitého a tepová frekvence se vrátila k normálu. Chrápal devětkrát méně než ve fázi dýchání ústy. Bakteriální infekce v nose rychle zmizela i bez léčby. Výhody nosního dýchání James pocítil i na rotopedu, kde se jeho výkon zlepšil o deset procent. Dle jeho slov: „První nádechy nosem po deseti dnech obstrukce byly něčím tak strhujícím a kouzelným, že mi to vhánělo slzy do očí. Mám štěstí, že teď mohu dýchat život na druhé straně. Nikdy na to nezapomenu a už nikdy, nikdy to nebudu opakovat.“
Vydechuj
Úplné vydechování sice nezní moc převratně, ale málokdy ho skutečně děláme. Většina z nás při dýchání využívá jen nepatrný zlomek kapacity plic, takže dýcháme více a získáváme méně. Jedním z prvních kroků pro zdravé dýchání je prodloužit dech, rozpohybovat bránici a zbavit se starého vzduchu předtím, než vdechneme nový.
Žvýkej
Miliony prastarých koster v pařížských katakombách a stovky předindustriálních lebek měly tři věci společné: obrovské nosní dutiny, silné čelisti a rovné zuby. Před třemi sty lety těmito rysy disponovali téměř všichni lidé, protože hodně žvýkali. Kosti v lidské tváři, na rozdíl od jiných kostí v těle, po dvacítce nepřestanou růst. Mohou se rozrůstat a přetvářet i po sedmdesátce a nejspíš i později. To znamená, že můžeme v jakémkoli věku ovlivnit velikost a tvar našich úst a zlepšit tak svoje dýchání.
Abyste toho dosáhli, neřiďte se radou „jezte to, co jedly vaše prababičky“. Až příliš mnoho z těchto jídel už bylo měkkých a nadměrně zpracovaných. Vaše strava by se měla skládat z tvrdších, syrovějších a vydatnějších jídel, jaké jedly vaše pra‑pra‑pra‑pra‑pra‑prababičky. Jídla, která vyžadovala hodinu až dvě namáhavého žvýkání denně. A pokud zrovna nejíte: rty k sobě, jazyk na patro a zuby ať se lehce dotýkají.
Občas dýchej víc
Nadměrné dýchání získalo v posledních letech špatnou pověst, a to právem. Překrmovat své tělo vzduchem škodí plicím i na buněčné úrovni. Většina z nás dnes dýchá více, než by měla, a ani si to neuvědomujeme. Když se však přimějeme na krátkou dobu intenzivně dýchat, může to mít silné terapeutické účinky. Techniky jako tummo, sudaršan kríja a dynamické verze pránájámy nám přesně toto přinášejí. Záměrně našemu tělu navodí stres a nakopnou ho tak, že bude zbylých 23,5 hodiny fungovat, jak má. Záměrné intenzivní dýchání nás učí být pro naše tělo a autonomní nervovou soustavu pilotem, a nikoli pasažérem.
Zadrž dech
Komunikace mezi chemoreceptory a amygdalou probíhá oběma směry: neustále si mezi sebou vyměňují informace a každou vteřinu, každou minutu upravují dýchání. Pokud se komunikace naruší, nastane chaos. Doktor Feinstein (klinický neuropsycholog) věří, že lidé s úzkostmi pravděpodobně trpí špatným spojením mezi těmito oblastmi a možná tak během dne nevědomky zadržují dech. V situaci, kdy tělo zaplaví přílišné množství oxidu uhličitého, spustí chemoreceptory poplašný signál v mozku, aby se okamžitě znovu nadechl. Pacienti automaticky začnou usilovně dýchat. Zachvátí je panika.
Jejich tělo se nečekaným záchvatům paniky pokusí vyhnout tak, že zůstane ve stavu pohotovosti. Bude neustále nadměrně dýchat ve snaze udržet hladinu oxidu uhličitého tak nízko, jak to jen jde. „To, co pacienti s úzkostmi prožívají, je možná naprosto přirozená reakce. Reagují na stav nouze ve svém těle,“ řekl Feinstein. „Kořen úzkosti tak možná vůbec nebude psychologický.“ Feinstein zdůraznil, že toto všechno je zatím jen teorie. Bude muset být důkladně testována. Pkud se však ukáže jako pravdivá, mohla by vysvětlit, proč na panické záchvaty, úzkosti a jiné psychické problémy založené na strachu tolik léků nezabírá, kdežto terapie pomalým a stálým dýcháním ano.
Není jedno, jak dýcháme
Dokonalý dech vypadá následovně: nadechujte se asi 5,5 vteřiny a 5,5 vteřiny vydechujte. To je 5,5 nádechu a výdechu a asi 5,5 litru vzduchu za minutu. Dokonalé dýchání můžete praktikovat několik minut nebo několik hodin. Nemusíte se bát, že své tělo přetížíte dokonalostí.
TIP: Zkuste aplikaci od Google „breathing exercise“. Trénuje nádech a výdech každých 5,5 vteřiny.
Správné dýchání nic nestojí, není náročné na čas ani energii a můžete ho provozovat, kdekoli a kdykoli budete potřebovat. Je to funkce, již naši prapředci využívali od doby, co se před dvěma a půl miliardami let vyhrabali z bláta. Technologie, kterou náš druh stovky tisíc let zdokonaloval jen s pomocí rtů, nosu a plic.
Pokud se o Dechu, jakožto mocném nástroji chcete dozvědět více, sáhněte po audioknize Dech, kterou James Nestor napsal na základě svých 10 let výzkumu, experimentů a bádání.
