Ego je nepřítel

Některé z těchto rad se vám mohou zdát povědomé. Je to tím, že si je o zhruba dva tisíce let později vypůjčil William Shakespeare, který ve svých hrách často upozorňoval na nástrahy nespoutaného ega. Při práci na Hamletovi použil dopis jako vzor a vložil Isokratova slova do úst Poloniovi promlouvajícímu ke svému synovi Laertovi.

"Nad všecko – věren buď sobě samému,
A z toho pojde pak jak z noci den,
Že nebudeš nikomu nevěren,
Již s Bohem! – Nechť mým požehnáním v tobě
To uzraje."

A tato Shakespearova slova našla cestu k mladému americkému důstojníkovi Williamu Tecumsehu Shermanovi, ze kterého se později stal patrně největší americký generál a strategický myslitel. Možná nikdy neslyšel o Isokratovi, ale miloval Shakespearovu hru a často citoval uvedenou Poloniovu řeč.

Podobně jako Demonikus přišel Sherman v útlém věku o svého otce. A podobně jako Demonikus našel oporu v někom starším a zkušenějším, konkrétně v budoucím senátorovi a otcově příteli Thomasovi Ewingovi, který chlapce adoptoval a vychoval jako vlastního. U Shermana je zajímavé, že navzdory vlivnému otci mu nikdo nepředvídal víc než kariéru lokálního významu. A už vůbec ne to, že bude jednou muset učinit dosud nevídané rozhodnutí, a sice odmítnout post prezidenta USA. Na rozdíl od Napoleona, který se vynořil odnikud, a stejně rychle pak přišel jeho pád, byl Shermanův vzestup pomalý a postupný.

Studoval na americké vojenské akademii West Point a následně vstoupil do armády. V prvních letech služby procestoval prakticky celé Spojené státy na koni a místo za místem sbíral cenné zkušenosti. Po vypuknutí války Severu proti Jihu zamířil na východ a dobrovolně se přihlásil do boje. Křest ohněm prodělal v bitvě u Bull Run, kde Unie utrpěla zdrcující porážku. Jelikož se severní armáda potýkala s nedostatkem velících důstojníků, byl Sherman povýšen na brigádního generála a povolán jako vojenský poradce k prezidentu Lincolnovi. Při několika příležitostech s Lincolnem volně plánoval a vymýšlel strategie, nicméně na konci cesty vznesl nezvyklou žádost: že přijme novou hodnost pouze pod podmínkou, že nikdy nedostane žádné vysoké velení. Copak mu na to Lincoln asi řekl? Když skoro každý generál usiluje o co nejvyšší post. Lincoln s radostí souhlasil.

V té době se Sherman cítil lépe jako muž číslo dvě. Považoval to za spravedlivé ocenění svých schopností a roli, která mu nejlépe vyhovovala. Jen si to představte – ambiciózní člověk, který odmítá šance na postup, protože se na něj chce nejdřív dobře připravit. Zní to opravdu tak šíleně?

To neznamená, že byl Sherman vždy dokonalým vzorem zdrženlivosti a pořádku. Na počátku války, když byl s nedostatečnou armádou pověřen obranou Kentucky, se jeho mánie a sklon k sebepodceňování zvláštním způsobem zkombinovaly. Neustále si stěžoval na nízký stav mužstva, špatné zásobování, nedokázal si udržet nadhled, byl paranoidní z pohybu nepřítele, což nakonec vyústilo v to, že si pustil pusu na špacír před několika novináři. Následně byl dočasně sesazen z funkce. Trvalo mu několik týdnů, než se dal dohromady. Byl to jeden z mála okamžiků jeho jinak stabilní kariéry, které mohly ohrozit jeho další postup.

Vzal si z něj však ponaučení a brzy na to již začal naplno projevovat své schopnosti. Například během obléhání pevnosti Fort Donelson měl Sherman technicky vyšší hodnost než generál Ulysses S. Grant. Zatímco ostatní Lincolnovi generálové mezi sebou neustále soupeřili o moc a uznání, Sherman na svou hodnost rezignoval a rozhodl se raději maximálně podpořit Granta místo toho, aby sám rozkazoval.