Získávání dovedností aneb zázraky a vady intuice

03.02.2019
Autor: ProgresGuru, Daniel Kahneman

Mnoho z nás už slyšelo příběh o intuici expertů. Šachový mistr, který prochází uličkou stolů se šachovnicemi a hlásí: "Bílý třetím tahem mat.", aniž by zpomalil. Nebo lékař, který vysloví složitou diagnózu po jediném pohledu na pacienta. Intuice expertů nám připadá zázračná, ale není tomu tak. Ve skutečnosti každý z nás provádí mnohokrát za den skutky intuitivní expertizy.

Získávání dovedností aneb zázraky a vady intuice

Většina z nás dokonale odhalí zlobu našeho partnera z prvního slova telefonního rozhovoru. Pozná, když vstoupí do místnosti, že jsme byli předmětem rozhovoru. Rychle reaguje na sotva patrné známky toho, že řidič ve vedlejším jízdním pruhu bude nebezpečný. Naše každodenní intuitivní schopnosti nejsou o nic méně úžasné než zarážející schopnosti zkušeného hasiče či lékaře. Jsou pouze mezi lidmi obvyklejší.

V audioknize Myšlení, rychlé a pomalé Daniel Kahneman odhaluje, že když je intuitivní myšlení postaveno před nějaký problém (zvolit šachový tah nebo rozhodnout, zda investovat do určitých akcií), udělá mechanismus intuitivního myšlení to nejlepší, co dovede. Má-li jedinec relevantní expertizu, rozpozná situaci a intuitivní řešení, které pak přijde na mysl, bude pravděpodobně správné.

Toto se děje, když se šachový mistr podívá na složitou situaci na šachovnici. Všechny tahy, které ho okamžitě napadnou, budou silné. Když je otázka příliš obtížná a kvalifikované řešení není k dispozici, intuice stejně zapracuje. Odpověď může přijít na mysl rychle, jenže to není odpověď na původní otázku. Když máme před sebou obtížnou otázku, často namísto toho odpovíme na její snadnější variantu. Obvykle aniž bychom si záměny povšimli.

Někdy se stane, že spontánní hledání intuitivního řešení nemá úspěch. V takovém případě zjistíme, že přepínáme na pomalé myšlení, cílenější a usilovnější způsob myšlení. Rychlé myšlení zahrnuje intuitivní myšlení a kromě toho i zcela automatické duševní činnosti vnímání a paměti. Tedy operace, které nám umožňují vědět, že například na stole před námi stojí lampa.

Jednou z hlavních funkcí "pomalého myšlení" je monitorovat a kontrolovat myšlenky a akce, které navrhuje "rychlé myšlení". Některým z nich dovolí, aby se projevily přímo, a jiné potlačí nebo modifikuje.

Můžeme své intuici vždy věřit?

Pojďme se podívat na jednoduchou hádanku. Nepokoušejte se ji řešit rozumově, jen naslouchejte své intuici:

 

Pálka a míček stojí dohromady 1,10 dolaru.

Pálka stojí o dolar více než míček.

Kolik stojí míček?

 

Na mysl vám přišlo číslo. To číslo je samozřejmě deset - 10 centů. Charakteristickým znakem této jednoduché hádanky je, že evokuje odpověď, která je intuitivní, přitažlivá a špatná.

Teď příklad vyřešte matematicky. Kdyby stál míček 10 centů, celková cena by byla 1,20 dolaru (10 centů za míček a 1,10 dolaru za pálku), nikoli 1,10 dolaru. Správná odpověď tedy zní 5 centů. Lze předpokládat, že intuitivní odpověď přišla na mysl také těm, kdo nakonec odpověděli správně. Nějak dokázali intuici odolat.

Masivní selhání intuice se dle Malcolma Gladwella projevilo, když si Američané zvolili prezidenta Hardinga, jehož jedinou kvalifikací pro tuto funkci představoval jeho dokonalý zevnějšek. Vysoká postava a hranatá čelist. Perfektní image silného a rozhodného lídra. Lidé hlasovali pro někoho, kdo vypadal silný a rozhodný, bez jediného dalšího důvodu k tomu věřit, že by takový opravdu byl.

Jak se informace, které podporují intuici, uloží do paměti

Některé typy intuicí si lze osvojit velmi rychle. Zdědili jsme po svých předcích ohromnou schopnost naučit se, kdy máme mít strach. Někdy opravdu stačí jediný zážitek k tomu, abychom si vytvořili dlouhodobou averzi k něčemu nebo strach z něčeho. Hluboko uložená vzpomínka na jedno pochybné jídlo způsobí, že se nám tak nějak nebude do dané restaurace chtít. Všichni se podvědomě napneme, když se blížíme k místu, kde se nám stala nějaká nepříjemná událost, přestože není důvod očekávat, že by se to přihodilo znovu.

Strachu se lze také naučit. Ve skutečnosti velmi snadno. Spíš pomocí slov než pomocí zkušenosti. Hasič, který měl "šestý smysl" pro nebezpečí, měl určitě spoustu příležitostí diskutovat a přemýšlet o typech požárů, kterých se přímo nezúčastnil a přeříkávat si v duchu, jaká by mohla být vodítka a jak by měl reagovat. Pro naučení strachu je potřeba málo opakování.

10.000 hodin praxe

Emoční učení může být velmi rychlé. Ale to, co považujeme za "expertizu", obvykle trvá dlouhý čas, než se u člověka vyvine. Daniel Kahneman v audioknize Myšlení, rychlé a pomalé uvádí, že získání expertizy ve složitých úkolech, jako je šachová hra na vysoké úrovni, profesionální basketbal či velení při požáru, je komplikované a pomalé. Expertiza v dané oblasti totiž nepředstavuje jednu dovednost, ale velkou množinu mini dovedností.

Dobrý příklad nám poskytnou šachy. Šachový expert jediným pohledem na šachovnici porozumí složité situaci, ale trvá léta vyvinout si takovou úroveň schopností. Ze studií šachových mistrů vyplynulo, že pro získání nejvyšších úrovní výkonu je potřeba minimálně 10 000 hodin praxe (zhruba 6 let hrát šachy 5 hodin denně).

Učení se vysoké úrovni šachu můžeme přirovnat k tomu, jak se učíme číst. Zatímco prvňáček pilně pracuje na tom, aby rozpoznal jednotlivá písmenka a skládal je do slabik a slov, dobrý dospělý čtenář dokáže vnímat i více slov naráz. Expertní čtenář si rovněž osvojí schopnost sdružovat známé prvky do nových vzorců a rychle rozpozná a správně vysloví i slovo, se kterým se nikdy nesetkal.

Kdy můžeme věřit sebevědomému profesionálovi s intuicí

Když nám příběh, který si říkáme, přijde na mysl snadno, bez nějakých rozporů a bez jiného konkurenčního scénáře, jsme o věci jasně přesvědčeni. Ale snadnost a soudržnost scénáře negarantují, že názor, který s takovým přesvědčením zastáváme, je pravdivý. Mysl, která se řídí principem WYSIATI (co vidíš, je všechno, co je), dospěje k vysokému přesvědčení velmi snadno. Ignoruje totiž to, co neví. Proto nepřekvapí, že mnozí z nás mají sklon nadměrně důvěřovat nepodloženým intuicím. Jinými slovy nevěřte nikomu, ani sobě samým, kdo vám říká, jak moc máte věřit jeho úsudku.

Pokud se ale subjektivní důvěře nemá věřit, jak můžeme ohodnotit možnou platnost nějakého intuitivního úsudku? Odpověď vyplyne ze dvou základních podmínek pro získávání dovedností:

1. Prostředí, které má v sobě pravidelnost, aby ho bylo možné předvídat

2. Příležitost, naučit se tyto pravidelnosti v průběhu delší praxe

Pokud jsou obě tyto podmínky splněny, je pravděpodobné, že půjde o expertní intuici. Šachy představují extrémní případ pravidelného prostředí. Ale stejně masivní statistické pravidelnosti, které podporují vybudování dovednosti, poskytuje například bridž nebo poker. V kontrastu k tomu burzovní makléři a politologové, kteří formulují dlouhodobé prognózy, operují v prostředí s nulovou validitou. Jejich neúspěchy odrážejí elementární nepředvídatelnost událostí, které se snaží předvídat.

V audioknize Myšlení, rychlé a pomalé se doslechnete, že je chybou vinit někoho ze špatných předpovědí v nepředvídatelném světě. Avšak zdá se fér vinit profesionály z toho, že si myslí, že mohou v tomto neproveditelném úkolu uspět. Když profesionál tvrdí, že má správnou intuici a jedná se přitom o nepředvídatelnou situaci, jde přinejmenším o sebeklam, někdy i o něco horšího.

Zapamatujte si toto pravidlo: intuici nelze věřit, pokud prostředí nevykazuje stabilní pravidelnost.

To, zda profesionálové mají šanci vybudovat si intuitivní expertizu, závisí do značné míry na kvalitě a rychlosti zpětné vazby a také na dostatečném množství praxe.