Změňte vnitřního kritika ve vnitřního instruktora

18.09.2018
Autor: ProgresGuru, Jack Canfield

Průměrný člověk, tedy i vy, mluví sám k sobě 50.000 krát za den. A většina těchto rozhovorů je o vás a podle psychologických odborníků jsou z 80-ti procent negativní – například: „To jsem neměla říkat…Nemají mě rádi…Nejsem žádný řečník…Nikdy nezhubnu…“

Změňte vnitřního kritika ve vnitřního instruktora

Z výzkumu víme, že tyto myšlenky na nás mají velký vliv. Ovlivňují náš postoj, naši fyziologii a naši motivaci jednat. Negativní myšlenky ovládají naše chování. Způsobují, že koktáme, rozléváme a rozsypáváme věci, zapomínáme, co jsme chtěli říct, začínáme se potit, pociťujeme strach a v extrémních případech nás mohou i ochromit nebo zabít.

Nick Sitzman byl silný, zdravý a ctižádostivý mladý nádražní dělník. Měl pověst pilného a usilovného pracovníka. Žil s milující ženou a dvěma dětmi. Jednoho letního dne byla posádka vlaku informována o tom, že může na počest předákových narozenin odejít z práce o hodinu dříve. Když Nick prováděl poslední kontrolu na železničních vozech, nešťastnou náhodou jej zamkli v mrazírenském voze. Jakmile si Nick uvědomil, že všichni odešli, začal panikařit. Křičel a bouchal pěstmi, až je měl krvavé a jeho hlas chraptěl, ale nikdo ho neslyšel. Díky jeho znalosti „čísel a faktů“ byl přesvědčený, že ve voze je pod nulou. Nick si pomyslel: „Jestli se nedostanu ven, zmrznu tady.“ Chtěl dát vědět své manželce a dětem, co se mu stalo. Vytáhl proto nůž a začal vyrývat slova do dřevěné podlahy. Napsal: „Je tak chladno, mé tělo začíná být necitlivé. Kéž bych usnul. Toto jsou možná moje poslední slova.“ Příštího rána otevřela posádka těžké dveře vozu a našla Nicka mrtvého. Pitva prozradila, že všechny fyziologické parametry jeho těla ukazují na smrt umrznutím, přestože, jak se zjistilo, teplota ve voze byla 13 stupňů Celsia. Nefungovalo totiž mražení. Nick se zabil sám silou vlastních myšlenek.

Nebudeme-li opatrní, můžeme se zabít vlastními omezujícími myšlenkami. Mají sílu změnit naši teplotu, srdeční tep, krevní tlak, rychlost dýchání, napětí svalů a to, jak moc se nám potí ruce. Negativní myšlenky ovlivňují naše tělo negativně, probouzejí nás ze spánku. Způsobují, že se potíme a jsme nervózní. Pozitivní myšlenky ovlivňují naše tělo pozitivně. Jsme uvolněnější a soustředěnější. Pozitivní myšlenky vyvolávají vyplavení endorfinů v mozku a ty snižují bolest a zvyšují radost.

Mluvte se sebou jako s vítězem

Co kdybychom se naučili mluvit se sebou vždy jako vítěz a ne jako poražený? Co kdybychom změnili svou zápornou samomluvu na pozitivní? Co kdybychom nahradili řeč oběti myšlenkami s řečí plnou síly a schopnosti? A co kdybychom svého vnitřního kritika, který posuzuje každý náš pohyb, změnili v nápomocného vnitřního instruktora, který vás bude povzbuzovat a dá nám důvěru, až budeme čelit novým situacím a rizikům? Toto všechno je s trochou uvědomění, soustředění a záměru možné.

Psychiatr Daniel G. Amen pojmenoval omezené myšlenky, které slyšíme v hlavě, mravenci (anglicky ANTS z výrazu Automatic Negative Thoughts – automatické negativní myšlenky). A naše ANTS mohou stejně jako mravenci v panice zničit naše prožívání života. Dr. Amen doporučuje, abychom se naučili své mravence zašlapovat.

Nejprve si tyto omezené myšlenky – mravence – musíme začít uvědomovat. Potom je musíme setřást a zašlápnout tím, že je vyzveme k boji. Posledním krokem je jejich náhrada pozitivnějšími myšlenkami.

Klíčem k odstranění jakéhokoli druhu negativního myšlení je uvědomit si, že o tom, jestli posloucháme své myšlenky nebo s nimi souhlasíme, rozhodujeme my. Samotná skutečnost, že nám proběhly hlavou, neznamená, že jsou pravdivé. Musíme se stále ptát sami sebe: „Pomáhá mi tato myšlenka nebo mi ubližuje? Motivuje mě k činu nebo mi v něm zabraňuje, protože ve mně vyvolává strach a pochybnosti o sobě?

Někteří lidé se soustřeďují jen na to, co je v situaci špatné, ne na její dobré stránky. Naučme se hledat pozitiva. Pomůže nám to nejen cítit se lépe, bude to také důležitá součást vytváření vytouženého úspěchu. Naučme se hrát hru na uznávání. V každé situaci vyhledávejme věci, které lze ocenit. Když aktivně hledáme pozitivní věci, jsme uznalejší a optimističtější. Vyhledávejme dobro.

Vnitřní kritik musí říkat pravdu

Jedno z nejvýznamnějších cvičení na omezení vnitřního kritika je učit jej, aby říkal úplnou pravdu. K přeměně vnitřního kritika v instruktora je nutné pochopit základní princip. Většina sebekritiky a sebeposuzování je motivována láskou. Část nás se snaží motivovat zbytek naší bytosti, aby dělala něco pro naše dobro. Našeho vnitřního kritika podobně jako naše rodiče vedou ke kritice naše nejlepší zájmy. Chce, abychom byli lepší, protože si přeje, abychom měli prospěch ze svého lepšího chování. Problém je, že nám říká jen část pravdy.

Když jsme byly malé děti, rodiče na nás možná křičeli, když jsme udělali něco hloupého, například jsme vběhli pod jedoucí auto. Jejich skutečné sdělení bylo: „Miluji tě. Nechci, aby tě přejelo auto. Chci, abys byl na blízku, abychom se mohli radovat z toho, jak rosteš ve zdravého a šťastného člověka.“ Ale řekli jen polovinu svého sdělení: „Co je s tebou? Copak ses narodil bez mozku? Nevidíš, že tady jezdí auta? Vždyť jsi teď málem vběhl pod auto?“ Ve strachu ze ztráty vyjádřili jen svůj hněv. Ale pod hněvem byly tři další vrstvy sdělení, které nevyslali – strach, konkrétní požadavky a láska. Úplné sdělení by vypadalo takto:

Hněv:

Zlobím se na tebe, protože jsi vběhl na ulici bez toho, že by ses podíval, jestli nejede nějaké auto.

Strach:

Bojím se, že se vážně zraníš nebo zabiješ.

Požadavky:

Chci, abys věnoval více pozornosti tomu, když si hraješ vedle silnice. Zastav se a podívej se na obě strany, než vejdeš do silnice nebo na ni vběhneš.

Láska:

Máme tě moc rádi. Nevím, co bychom bez tebe dělali. Jsi nám velmi drahý. Zasloužíš si spoustu zábavy a být v bezpečí, aby sis mohl vždy užívat plně života. Chápeš?

To je ovšem úplně jiné sdělení. Musíme cvičit svého vnitřního kritika, aby s námi mluvil tímto způsobem.

Jak umlčet kritika naší výkonnosti

Znovu si vzpomeňme, že nejhlubší skrytou motivací našeho vnitřního kritika je pomoci nám být lepší v tom, co děláme.

Řekněme našemu vnitřnímu kritikovi, aby nás přestal kritizovat a spílat nám, nebo ho přestaneme poslouchat. Řekněme tomu vnitřnímu hlasu, že nejsme ochotni poslouchat žádné další útoky na vlastní osobu, nadávky nebo zastrašování – jen návrhy konkrétních kroků, které můžeme podniknout, abychom příště postupovali lépe. To vyloučí kritiku a rozhovor s vnitřním hlasem se soustředí na „možnosti zlepšení“ pro příští příležitost.

Teď se vnitřní kritik stává vnitřním instruktorem, který jednoduše ukazuje cesty ke zlepšení.

 

Jack Canfield je jedním z nejvýznamnějších motivačních řečníků a autorem knihy Pravidla úspěchu: Jak se dostat z místa kde jste, tam kde chcete být. V této knize vymezuje 64 základních pravidel, které člověku napomáhají dosáhnout osobních cílů a tím i úspěchu. Pravidlo vnitřního kritika je jedním z nich. Ty ostatní si můžete přečíst nebo poslechnout jako audioknihu